Polly někoho potká

Toho rána, kdy Polly přijíždí do Dubové ulice, voní celá čtvrť čerstvým chlebem. Dva kufry zůstávají u zelených dveří a Polly zdraví první sousedku, kterou vidí: obrovskou medvědici, která zalévá muškáty. „Ahoj! Jmenuji se Polly. Jsem tu od dnešního rána.“

Medvědice si utírá tlapy do zástěry a usmívá se. „Já jsem Berta. Bydlím tady dvacet let.“ Povídají si u plotu pěkně dlouho: odkud Polly přichází, čím se živí a proč právě tahle ulice. „Učím jazyky,“ vysvětluje Polly. „Pracuji z domova, takže se budeme vídat často.“

Když je slunce vysoko, Berta ukazuje na náměstíčko na konci ulice. „Zítra je tady trh. Jestli chceš, ukážu ti, kde kupuji ovoce.“ Polly souhlasí okamžitě. „Těší mě, Berto. Tak zatím!“ A cestou do nového domu si Polly říká, že naučit se jména sousedů bude ten nejlepší možný začátek.