Polly se ptá na cestu

Polly má teorii, že mapy jsou pro turisty, a ta teorie vydrží přesně dvacet minut. Ulice ve čtvrti se křiví, jako by je někdo kreslil od ruky, na každém rohu je stejná vůně pekárny a knihovna se odmítá objevit. Na rohu stojí sova se složenými novinami a čte vestoje, jak to umí jenom sovy. „Promiňte, jednu otázku. Myslím, že bloudím.“

Sova sklápí noviny s obrovskou trpělivostí. „Kde je knihovna? Chodím pořád dokola.“ Daleko to prý není; problém je fontána. U fontány se všichni otočí špatně. „U fontány doprava, nebo doleva?“ Doleva, vždycky doleva, a pak už jenom ulice až na náměstí. „Pořád rovně až na náměstí, dobře! To zní jednoduše.“

A opravdu je to jednoduché, jakmile to někdo řekne nahlas. Knihovna se objevuje za náměstím se svým širokým schodištěm a otevřenými dveřmi, přesně tam, kde celou dobu byla. „Mockrát děkuji! Zachránila jste mi odpoledne.“ Sova zamává novinami, aniž by zvedla oči od další stránky. Polly stoupá po schodech s novou teorií: nejkratší vzdálenost mezi dvěma body je dobrá otázka.