Polly si objedná kávu

Za Polly rozhoduje déšť. Začíná uprostřed náměstí a nejbližší dveře patří rohové kavárně se zamlženými okny a pruhovanou markýzou, ze které pomalu kapou kapky. „Dobrý den!“ Jezevec s motýlkem zvedá oči od kávovaru, jako by hosté v deštivých dnech byli jeho nejoblíbenější.

„Kávu s mlékem, prosím. Když to jde, ne moc horkou.“ Jezevec kývá jako někdo, kdo bere objednávku velmi vážně, a pak beze slova přisouvá skleněnou vitrínu. Uvnitř, zlaté a posypané cukrem, čekají ty slavné. „Máte churros? Všichni o nich mluví.“ Tváří se uraženě, že je taková otázka vůbec potřeba. „Tady, prosím. Chci si na chvíli sednout k oknu.“

Místo u okna přichází se zvukem deště a průvodem spěchajících deštníků. Polly namáčí, ochutnává a rozumí celé čtvrti o něco lépe. „Účet, prosím. Kolik to dělá?“ Číslo je malé; objev nikoli. „Moc dobré! Zítra určitě přijdu zase.“ Jezevec jen utírá šálek a usmívá se, protože tohle už slyšel a vždycky to byla pravda.