Stůl pro jednoho

Mia vešla do malé restaurace těsně před devátou. Jídelna byla skoro prázdná. Číšník v bílé zástěře s unavenýma očima ukázal na stůl v rohu.

"Jen pro jednu?" zeptal se. Mia přikývla. Vždycky cestovala sama a vždycky se trochu nervózně cítila, když si objednávala v cizím jazyce. Jídelní lístek byl na jediném papíru, psaný rukou.

Ukázala na slovo, kterému nerozuměla. Číšník se poprvé usmál. "To je dnešní specialita," řekl pomalu anglicky. "Recept mé babičky. Zkuste to. Když se vám nebude líbit, přinesu něco jiného."

Jídlo přišlo v těžké hliněné misce. Horké, česnekové, plné malých kousků chleba. Mia opatrně ochutnala první lžíci a podívala se nahoru. Číšník ji pozoroval od baru se zkříženýma rukama.

Ukázala mu palec nahoru. Zasmál se, přišel k ní a dolil jí sklenici. "Dobré," řekl. "Zítra se vraťte a povím vám, co v tom je."