Tomáš měl zase službu. Našel Polly u kiosku v návštěvnickém centru hned po východu slunce. Měl čerstvou termosku kávy. Položil ji na lavičku a posadil se.
Chvíli toho moc neřekli. Polly si upravovala peří. Ráno vonělo řekou.
"Předpokládám, že se chystáš dál," řekl Tomáš.
Polly naklonila hlavu.
Vyprávěl jí o zbytku parku. O vysokých horách u Tioga Road. Hetch Hetchy, druhé údolí na severu, dávno přehraděné, ale stále krásné. Háj sekvojí v Tuolumne Meadows. Mluvil o těchto místech s tichou hrdostí.
"Tohle místo ti neukáže všechno, i když tu žiješ," řekl. "Chytáš kousky. Lidé přijdou na tři dny a myslí si, že to viděli. Viděli pohlednici." Napil se kávy. "Lepší je vidět jeden kousek do hloubky. Rarohové? Čtrnáct let a pořád nevím, co udělají zítra."
Read it. Then say it.
Shadow this paragraph in the PollyStop app — record yourself, see how close your pronunciation gets to a native speaker's, sentence by sentence. Free.
Polly přemýšlela o svých střemhlavých letech z římsy El Capitan. Ani jednou nepřistála čistě. Ale pokaždé se zlepšila. Myslela si, že by se mohla zlepšovat celý život.
Přijel kyvadlový autobus. Stejný zelený autobus. Stejný řidič. "Tak jdi," řekl Tomáš. Vstal.
Polly natáhla svá modro-zelená křídla. Vznesla se z lavičky, jednou obletěla návštěvnické centrum a vystoupala. Údolí se propadalo. El Capitan stál vlevo. Half Dome vpravo.
Na okraji se stočila na západ. Pod ní raroh lovil malou skupinku rorýsů podél útesu. Pozorovala ho půl minuty. Pak našla vítr, který chtěla, a nechala se jím unést z parku.
