Neapolský záliv

Polly přiletěla nad Neapolský záliv pozdě ráno. Voda měla barvu zeleného skla. Na druhé straně zálivu seděla hora Vesuv, částečně skrytá v oparu. Vzduch voněl solí a naftou z rybářských lodí.

Sledovala pobřeží. Viděla prádlo visící z balkonů a skútry v ulicích.

Jejím cílem byla stará budova u vody. Malá mosazná tabulka hlásala STAZIONE ZOOLOGICA ANTON DOHRN, ZALOŽENO 1872.

Polly o tomto místě věděla. Založil ho německý zoolog jménem Anton Dohrn. Neapolský záliv je jedním z nejbohatších mořských ekosystémů v Evropě. Institut studuje chobotnice od roku 1873. Je to nejstarší mořský biologický institut, který stále funguje na světě.

Usadila se na zábradlí. Mladá výzkumnice v námořnickém plášti odemkla zadní dveře. Uviděla Polly a usmála se. "Pojď dál."

Budova voněla mořskou vodou. Dlouhé chodby vedly mezi místnostmi plnými nádrží. Skrz skleněné stěny Polly viděla sardinky, malou chobotnici v rohu a mořského zajíce na listu chaluhy.

Výzkumnice se jmenovala Chiara Bianchi. Studovala kognici hlavonožců devět let. "Chobotnice jsou tady nejchytřejší zvířata," řekla. "Nebo alespoň ta, u kterých jsme si jistí, že jsou vědomá."

Došly k vysoké kulaté nádrži. Na boku byla karta s nápisem PASTA, 2,3KG, GPO. Uvnitř, složená do smyčky plastové trubky, byla obří tichomořská chobotnice. Osm chapadel se úhledně obtočilo kolem sebe. Jedno zlaté oko sledovalo skrz sklo.