Sofía si byla jistá, že muzeum je jen tři ulice daleko. Podle její mapy stačilo zabočit doleva. Ale lisabonské ulice se nechovaly jako ulice v jiných městech. Stoupaly do kopce. Zatáčely sem a tam. Končily bez varování.
Po dvaceti minutách se zastavila na malém náměstíčku, které nikdy neviděla na žádné mapě. Na židli spala kočka. Stará žena věšela prádlo z balkonu.
"Promiňte," zavolala Sofía nahoru. "Nevíte, kudy se jde do muzea?" Stará žena se zamračila a zmizela uvnitř. Sofía si myslela, že byla nezdvořilá. Ale za minutu žena vyšla z vchodových dveří budovy, pomalu, v ruce držela kus papíru.
Read it. Then say it.
Shadow this paragraph in the PollyStop app — record yourself, see how close your pronunciation gets to a native speaker's, sentence by sentence. Free.
Nakreslila malou mapku rukou. Tři ulice, dva rohy, fontánu. "Nevěřte tady telefonu," řekla opatrnou angličtinou. "Telefon se v této čtvrti plete."
Sofía jí poděkovala. To odpoledne muzeum nenašla. Papírovou mapku si nechala po celý zbytek výletu.
