Nad údolím

Polly přiletěla nízko kaňonem řeky Merced, její červeno-oranžová hlava se otočila proti větru, který voněl po pryskyřici a prachu z žuly. Pod ní se údolí otevřelo. Strmé útesy po obou stranách. Řeka barvy cínu. Dlouhé zelené dno.

Stoupala a otáčela se. Z výšky vypadalo údolí Yosemite jako písmeno U vyřezané do kamene pečlivým obrem. A nebylo to daleko od pravdy. Před dvaceti tisíci lety se tudy tlačil ledovec tisíc metrů silný, který odtrhával bloky žuly ze stěn a brousil dno do roviny. Údolí bylo negativním tvarem toho ledu.

Naklonila se směrem k El Capitanu. Stěna byla devět set metrů bledě šedé skály, téměř vertikální. Dva malé body barvy se držely na stěně asi v polovině. Horolezci. Byli tam už dva dny a zůstanou tam ještě další dva.

Polly se usadila na větrně ohnuté borovici Jeffrey na okraji. Jehličí vonělo po karamelu na slunci. Odtud mohla vidět horolezce jasněji. Pohybovali se jedním opatrným pohybem za druhým, připevněni k malým kovovým deskám. Sledovala je dlouhou minutu. Ani jeden z nich se nepodíval dolů.

Pod nimi stoupal po cestě rangerův pickup. Polly si ho všimla. Bylo jí řečeno, předchozím papouškem, kterého znala, že nejlepší způsob, jak poznat park, je z místa spolujezdce pracujícího rangera. Chvíli o tom přemýšlela.

Letěla dolů po jižním okraji, pomalu, přijímala vzduch, jak přicházel. Kolem ní se bez jediného mávnutí křídel zvedl krocaní sup na termice. Polly si narovnala brýle proti větru a sledovala, jak sup stoupá.

Na dně údolí byl vzduch teplý a tlumený pod baldachýnem. Přistála na padlé cukrové borovici a nechala peří usadit. Borovice měla u základny snad dva metry. Spadla už dávno. Mech na ní už pracoval.

Řeka Merced tekla kolem, hnědá od jarního tání. Polly seskočila dolů a ponořila své žluté nohy do mokrého písku na jejím okraji. Voda byla tak studená, že jí z toho bolely prsty.

Parková cedule u stezky hlásala KYVADLOVÁ DOPRAVA K NÁVŠTĚVNICKÉMU CENTRU. Polly to zvážila. Pak roztáhla svá modrozelená křídla a zamířila k zastávce kyvadlové dopravy, níže v údolí.

Kyvadlová doprava byla dlouhý zelený autobus s otevřenými okny. Řidička v hnědé uniformě. Podívala se na Polly bez překvapení. "Pojedeš?" Polly naklonila hlavu. Žena otevřela dveře.

Polly skočila k zábradlí uvnitř autobusu. Autobus se rozjel. Venku se El Capitan pomalu otáčel za okny. Polly sledovala, jak se horolezci znovu zmenšují. Zítra najde cestu nahoru.

Autobus zastavil u návštěvnického centra. Polly zůstala na zábradlí. Řidička řekla: "Poslední zastávka," a zasmála se. "Můžeš tu přespat, jestli chceš." Polly si schovala hlavu pod křídlo. Udělala to.