Tomáš byl znovu ve službě. Našel Polly u kiosku návštěvnického centra hned po východu slunce. Měl s sebou čerstvý termos s kávou. Položil ho na lavičku a posadil se vedle něj.
Chvíli toho moc neříkali. Polly si upravovala peří na křídlech. Ráno bylo chladné a vonělo po řece.
"Předpokládám, že se chystáš dál," řekl nakonec Tomáš.
Polly naklonila svou červenou hlavu. Pomalu přikývl.
Vyprávěl jí o zbytku parku, o částech, kde ještě nebyla. O vysokých horách u Tioga Road, s jejich jezery a holými žulovými kupolemi. Hetch Hetchy, druhé údolí na severu, přehraděné a přeměněné na nádrž před více než sto lety, stále krásné, stále většinou prázdné. Háj sekvojí v Tuolumne Meadows. Mluvil o těchto místech s klidnou hrdostí někoho, kdo strávil čtrnáct let poznáváním jednoho úseku hor.
"Tohle místo ti vlastně neukáže všechno," řekl. "I když tu žiješ. Chytáš útržky. Sokolové, lilie, Mléčná dráha ve středu, ale ne ve čtvrtek. Lidé přijedou na tři dny a myslí si, že to viděli. Viděli pohlednici." Napil se kávy. "Lepší je vidět jeden kousek do hloubky, myslím. Ti sokolové, o kterých jsem ti říkal? Čtrnáct let a stále nevím, co udělají zítra."
Polly přemýšlela o svých střemhlavých letech z římsy El Capitan. Ani jednou nepřistála čistě. Ale pokaždé se zlepšovala. Myslela si, že by se mohla zlepšovat celý život.
Read it. Then say it.
Shadow this paragraph in the PollyStop app — record yourself, see how close your pronunciation gets to a native speaker's, sentence by sentence. Free.
Přijel kyvadlový autobus. Ten samý zelený autobus. Ten samý řidič. Řidička zamávala na Tomáše, když otevřela dveře. Tomáš jí zamával zpět.
"Tak běž," řekl. Vstal. Nedopil svou kávu.
Polly natáhla svá modrozelená křídla. Dveře autobusu byly stále otevřené. Cítila vůni ohřívající se borovice ranního lesa a slabý zápach nafty z autobusu a řeku za ním.
Vznesla se z opěradla lavičky, jednou zakroužila nad návštěvnickým centrem a stoupala. Údolí se propadalo. El Capitan stál vlevo. Half Dome vpravo. Merced protékal dnem.
Na okraji se stočila na západ. Pod ní sokol lovil malou skupinku rorýsů podél skalní stěny. Polly ho sledovala půl minuty. Pak našla vítr, který chtěla, a nechala se jím nést z parku.
Za ní se Tomáš už vydával k louce. Měl připravený zápisník. Dnes, zítra a příští rok bude třeba zaznamenat lilie kukuřičné.
