Amur

Šestého rána vlak projížděl Ruským Dálným východem. Tajga opět změnila svou tvář. Dominantními stromy nyní byly korejská borovice, mandžuský jasan a mongolský dub. Les působil blíž, nějakým způsobem, i z vlaku. Menší stromy, větší rozmanitost, změť lián na spodních kmenech. Toto byl mírný deštný prales Ruského Dálného východu, jeden z nejvlhčích lesů na světě mimo tropy.

Polly byla sama v kupé. Pavel vystoupil v Ulan-Ude před dvěma nocemi. Voják byl přeřazen do jiného vagónu. Dva další cestující se vystřídali a vystoupili na menších stanicích. Novou obyvatelkou horního lůžka byla hubená žena kolem padesátky, která většinu dne prospala a v noci četla.

V opačném směru projel nákladní vlak. Byl téměř dva kilometry dlouhý. Vezl dřevo. Polly napočítala třicet osm plošin, než přestala počítat.

Vlak dorazil do Chabarovsku v dopoledních hodinách. Chabarovsk leží na řece Amur, osmé nejdelší řece na světě, která tvoří velkou část hranice mezi Ruskem a Čínou. Z nástupiště mohla Polly vidět řeku skrz mezeru mezi dvěma budovami. Byla široká. Měla barvu silného čaje. Na druhém břehu, jen stěží viditelná skrz opar, byla Čína.

Polly seskočila na nástupiště. Prošla se podél vlaku. Bylo dobré protáhnout si nohy.

Na okraji malého močálu poblíž nádražních kolejí stál jeřáb Dálného východu. Byl to černobílý pták s červenou skvrnou kolem oka, téměř dva metry vysoký, sledoval vlak s trpělivostí zvířete, které vidělo mnoho vlaků. Polly naklonila svou červenou hlavu k němu. Jeřáb naklonil hlavu zpět. Polly se přiblížila. Jeřáb se nepohnul.

Jeřáb Dálného východu je jedním z nejvzácnějších jeřábů na světě. Zůstává jich snad tři tisíce, hnízdí převážně v povodí Amuru. Má dlouhý, pečlivý námluvní tanec, který trvá hodiny a vypadá, pro lidi, jako akt vážné důstojnosti. Jeřáb před Polly netančil. Čekal.

Průvodčí zapískal na píšťalku. Polly naskočila zpět do vlaku. Otočila se u dveří a podívala se na jeřába. Jeřáb se stále díval na ni. Pak velmi pomalu zvedl svůj dlouhý krk a odkráčel, záměrnými kroky, od ní do močálu.

Vlak opustil Chabarovsk a zamířil na jih. Pacifik byl nyní méně než sedm set kilometrů daleko. Les za oknem houstl. Vedle kolejí tekla řeka hodinu. Pak zmizela.

V jídelním voze při obědě přinesl číšník Polly malý talíř pelmení se zakysanou smetanou, aniž by se ptal. Za poslední tři dny zjistil, co má ráda. Pelmeně byly hovězí. Zakysaná smetana byla ostrá. Okno jídelního vozu rámovalo řadu tmavých kopců na obzoru. Poslední pohoří před mořem.

Žena v Pollyině kupé četla stejnou knihu, kterou četla každou noc, ale nyní byla v polovině. Samovar běžel. Vlak dělal svůj rytmus. Šest dní toho se stalo normou. Polly si všimla, že začala cítit, nějakým tichým způsobem, že tento vlak je místo, kde žije.